staviski

Stanislav Kostka Neumann

staviski
dělník a sedlák, ti mají mozoly, kvetou jim na dlaních v létě i v zimě. smutné jsou hore děravé stodoly, smutnější dole tovární břímě. je smutná práce pro pány domácí, je smutné otroctví nájemníků: chudák smí žíti jen, když se vyplácí, podnoží národ nevlastníků. podnoží komu? aj u sta hromů! ježí se v krajích černými troskami loupežných pánů tvrze a hrady. v smokingu táhne dnes kluby a bankami loupežný rytíř ze správní rady. 61 je polák, maďar, francouz či žid? pevniny, ostrovy, okeány, hlubiny země, sněmovny i lid – domov mu širý, dokořán brány. a jmenuje-li se dneska staviski, předvčírem stinnes a kreuger včera, jsou to jen vražedná chapadla na zisky jediné obludy z krachu a šera. chapadlo velké sensací zavání, chapadlo malé malou hru hraje; světová obluda vykořisťování na celém životě sedí a ssaje. světová obluda chapadlovitá klid však už ztrácí, přichází kridakrída. staviski, mrtvolo korupcí naditá, zloději, lupiči, vrahu – tys třída... 62