chvála korupce

chvála korupce
ó matko, jediná, tisícerá, zářící sliby, nebezpečím šerá, je sladko ssáti z tvých prsů nesčíslných, krve a zlata plných až po hrmu, v slzavém údolí pod mramory praménky tenké i celé hory dobrého pokrmu. úžasný pilíři strašlivé třídy, strašlivějšího světa, na jehož talíři v palácích jasných i v temnotách ghetta nemnozí mají všecko – zástupy nic, ohromné, ponuré roje zčernalých letavic na nebi společnosti, jež v sudbě má dokonáno a nechce složiti kosti v červené ráno. 63 ó strome, nejrozvětvenější nad naší bídou a hloupostí zdejší, koruna širá věčně ti kvete, včelkami bzučíc, mučíc a zaučujíc, list pučí za list, jejž vítr snad smete, a kořání tvoje, jež všude má půdu z dobrého hnoje, kde mamon a zoufalství oči své poulí, objalo zeměkouli. bez tebe, bez tvého zlata, krve a sliny zvrátily by se zásluhy i viny, peklo i nebe, sytost i hlad. tu umřelo by příliš mnoho vnad. a světa pán by ztratil moci pel a pravd svých oddané psíky. snad dokonce volky nevolky by šel pracovat do fabriky. 64