krásné jsou sněhy
alespoň chvilku,
když pouští z něhy
zvonící pilku,
zubatý jas.
před oknem vrabci,
sýkory, kosi
co malí chlapci
a všickni bosi,
rozprch a sraz.
strnadi s pěnkavou,
střízlík jak myška,
z doubravy za vodou
– nemysli liška –
strakapoud;
sedá to, přelétá,
běhá a skáče,
hodokvas proletá-
řů v domě spáče,
slavný kout.
cpou se jak diví.
a nakrmeno
na plotě civí
rozčepejřeno
vrabčisko a
zdá se, že funí.
ve sněhu jindy
koupou se, sluní,
když míjí lindy
polední hra.
kos nosí se zdi si
bobule černé,
jsme tu jak v assisi,
a neobžerné
jsou hodiny;
zobáčkem sníh pívá
červenožlutým,
trilkem se posmívá
mrazíkům krutým
v ty tučné dny.
sypeme ptáčkům
za okno krátce –
sypeme ptáčkům
i na zahrádce
a všehochuť;
kus toho žití,
jež neseje, nežne,
mimo se řítí
v krajině sněžné
přes naši hruď.
lyrické chvilky nám
na okně zvoní;
epickým hodinám
splašených koní
však neujdeš.
sypouce ptáčatům,
sypeme sobě,
krášlíme chudý dům
v ohyzdné době,
honíme veš.
sypeme ptáčkům,
berou, kde najdou,
sypeme ptáčkům,
zazvoní, zajdou,
obláček, skvost;
sypeme ptáčkům,
nesejí, nežnou –
a posměváčkům
s moudrostí těžnou
radu a dost:
sypejte ptáčatům,
nesypte lidem,
těm lidem hnije dům,
vesele, s klidem
nechte jej shnít.
nešťasten, kdo se už
neumí smáti;
smáti se jako nůž,
ostří své znáti,
vědět a chtít!
nesypte lidem,
nesypte tučným,
nesypte lidem
s titulem zvučným
mince ni krev ni čest.
soudruh vám stačiž,
vyhoďte pána,
jaképak: račiž,
jen práci buď dána
mozolná pěst.
pozor si dávejte
na pěkný kabát,
dobře se dívejte,
nechce-li hrabat,
neshráb’-li již;
jeden vás obírá
jen po zákonu,
druhého zavírá
po velkém shonu
železná mříž.
z bahna a sazí
rostou jim vůdci,
zákeřní vrazi,
falešní hudci,
v zahradě cap;
nad ním se klene
zlatý svět s díkem,
k moci se žene
splašeným býkem
z kloaky chlap.
jsou tu i jinší,
vznešená sféra.
rozumem řinčí
magnáti pera,
kaditelnice a kat.
s čím deset rodin
by vystačilo,
mu plyne z hodin,
v nichž hore milo
mu naslouchat.
a zcela nahoře,
kam nedojdete,
ve zlaté oboře
hovada cpete
bídou svých pout.
apokalyptické
obludy jsou to.
jen ruce nadlidské
přerazí pouto:
vůle a oběť a proud.
nesypte lidem
ani těm dole,
nesypte lidem
na shnilá pole
charitní směs.
hladnému nedají,
dají to moři,
hladní se dívají
v zeleném hoři,
jak žere pes.
až na chodníky
přetéká zboží,
a hladné šiky
množí se, množí
a zevlují.
strašlivé tisíce
jsou toho lidu:
zbabělé ulice
benzin a bídu
jen vdechují.
před chřtány šelem,
jež svět nám žerou,
nestojí čelem
s železnou věrou
ocel a smích.
netřeba chleba
ni spravedlnosti,
opia třeba
hladu tvé hlouposti
a chtíčů tvých.
jsi přežrán hnusem
svých žurnalistů
či černým trusem
otylců v kristu,
otroctví sloup;
na vlastenecký
lep jsi jim sedl,
své zrádce všecky
hřbetem jsi zvedl,
mají, žes troup.
a táhni, nezmeškej
football či hockey,
jen si dej klacků rej,
circenses lokej,
jak to chce pán.
na vše se vykašli,
svět tvůj je z goalů,
den ze dne blbneš-li
od polu k polu,
plníš jen plán.
plán proti plánu.
plán běd a zkázy,
plán zlatých pánů;
jen bratrovrazi,
a strašný pád –
a za tou liticí
plán cest a práce,
střed světa hubící
života zrádce,
sověty, řád.
poznali jedni,
poznají druzí.
možná až ve dni
poslední hrůzy
a žatvy hlav.
nelze si vyžebrat
chleba i svobody.
malý snad ještě hlad
plíží se národy,
kde žebrá dav...