Když umřel jsi...

Adolf Bohuslav Dostal

Když umřel jsi, bylo tak teskně šero, mráz krutý byl a vítr v kosti vál, u hlavičky ti plálo svící čtvero, a do ručky ti někdo křížek dal. Tak tiše spal’s a nebudil tě žádný, a budeš věčně tiše, sladce spát, my budem s pláčem klást tě ve hrob chladný a trpět dál a zvolna umírat. Dál povlečem tak temný jak stín hrobů svůj život trpký ve bizarrních snech, ze srdce vyrvem slední lichou zdobu, ten poesie vábně hořký dech. A s resignací dále budem žíti, ve hrudi prázdno, kletbu na čele, na skráni uštvané trnové kvítí, jen ve svých snech zřít dávné anděle.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

120. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TRUCHLOZPĚV. (Jaroslav Vrchlický)
  2. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  3. Sloky. (Bohdan Kaminský)
  4. AUG. EUG. MUŽÍK. (Karel Mašek)
  5. None (Emanuel Miřiovský)
  6. ELEGIE. (Jan Červenka)
  7. 14. Já u hřbitovních tiše stojím vrat, – (Josef Kuchař)
  8. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  9. VY, KTEŘÍ V STESKU... (František Kvapil)
  10. Ve chvíli smutku... (Bohdan Kaminský)