II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,

Stanislav Kostka Neumann

Jsme jako stádo někdy, nevím čeho, jen to vím, že nás opatrně pěstí pro maso, tuk či vlnu; ode všeho snad potřebují trochu k svému štěstí. Tak opatrně drží nás, že kdosi již liboval si, jak jsme nasyceni. Nu, to je pravda: nechodíme bosi a o pár drobtů nikdy nouze není. Na svobodu se zapomnělo rádo, řeč pathetická pro útěchu teče... Jsme zkrátka vzorné, bohabojné stádo, a rentuje se každá o nás péče. Psů smečka dobrácká nás hlídá věrně. Když nízko žlab, je dobrá také služba, tvor positivní nezří pak nic černě a sloužit, sloužit stálá jeho tužba. Psů smečka běhá, před hloupostí chrání a vlky nenasytné s cesty plaší... Tu zejména jsme dobře obstaráni: Ti psi jsou z nás a krev jsou krve naší.

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

578. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kříž na vsi. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Svévolné děvče. (Šebestián Hněvkovský)
  3. Verše. (Jaroslav Vrchlický)
  4. To je bída! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. 50. Časný hřích. (Jan Petr Jordan)
  6. None (Ferdinand Tomek)
  7. DATLI. (Jiří Mahen)
  8. XII. Že se s námi svět náš točí, (František Hajniš)
  9. Jakého bych nerada. (František Jaromír Rubeš)
  10. 63. Jsme my tuto všeci jenom sluzi, (František Sušil)