II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,

Stanislav Kostka Neumann

II.
Jsme jako stádo někdy, nevím čeho, Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
 jen to vím, že nás opatrně pěstí pro maso, tuk či vlnu; ode všeho snad potřebují trochu k svému štěstí. Tak opatrně drží nás, že kdosi již liboval si, jak jsme nasyceni. Nu, to je pravda: nechodíme bosi a o pár drobtů nikdy nouze není. Na svobodu se zapomnělo rádo, řeč pathetická pro útěchu teče... Jsme zkrátka vzorné, bohabojné stádo, a rentuje se každá o nás péče. Psů smečka dobrácká nás hlídá věrně. Když nízko žlab, je dobrá také služba, tvor positivní nezří pak nic černě a sloužit, sloužit stálá jeho tužba. Psů smečka běhá, před hloupostí chrání a vlky nenasytné s cesty plaší... Tu zejména jsme dobře obstaraniobstaráni: Ti psi jsou z nás a krev jsou krve naší. 10
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG