VI. Silná vůně táhla vzduchem,

Stanislav Kostka Neumann

VI.
Silná vůně táhla vzduchem, Silná vůně táhla vzduchem,
 v městech atmosféra žhnula, nepochopitelným vzruchem srdce mladá zaplanula, rudý reflex padl v stín; věčný sen se zdál být skutkem, navždy shroucen prestol sešlý..!sešlý...! V městě českém, starém, prudkém rebelanti dva se sešli, Havlíček a Bakunin. Člověk český, člověk hodný, duše prostná, měkká, bílá, které dáno, by v čas vhodný svému lidu zazářila, svítila po celý věk; konstituční, míru lačný, s vírou v zákon, v mrav a řády, a jen trochu uštěpačný před Římem a před úřady, dobrákem byl Havlíček. Člověk ruský, ten byl jiný. Vášnivě se vrhající ze zločinů ve zločiny Evropou šel s ohněm v líci, 15 plný nebezpečných vin; hlásal revoluci mstivou, nesmyslné ideály, plamenem byl, vzpourou živou – ale vlády se ho bály: zločincem byl Bakunin. Střetli se... A přešla léta. Český člověk, duše bílá, byl si věren: zloba kletá pomalu ho popravila, nedožil svůj mužný věk. Odvezli ho do Brixenu jménem zákona a krále. Zabilo to jeho ženu, dceru možná... A tak dále. Zákony ctil Havlíček. Za to Rus šel dále světem, plamen mocný, vůle divá, hýřil silou, zvůlí, vznětem; bouře kolem něho zpívá dlouho, dlouho do šedin. Nezkřivili mu ni vlásku; zlobu s úroky jim vrátil. Svoji ke svobodě lásku mučednictvím nezaplatil: Zločincem byl Bakunin. 16
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG