I. Politická píseň, ošklivá je píseň,

Stanislav Kostka Neumann

I.
Politická píseň, ošklivá je píseň, Politická píseň, ošklivá je píseň,
 ale ošklivější stokrát politika, která jako slizká, zelenavá plíseň do masa a kostí podloudně nám vniká. Od zelených stolků, z ministerských síní, ze shrbených fraků podloudně se plíží, rozkládá nám krev a mrzáky z nás činí ve městech i na vsích, na statku i v chýži. Jako syrup má být úsměv naší tváře, z vosku čiperného naše energiienergie, aby panský lokaj milostivě záře mohl poplácati sehnuté nám šíje. Šíje poplácati, pánu vyříditi, že jsme dnes už zcela slušnou společností, že se dokonce nám může předhoditi pár těch vedle zbylých, ohlodaných kostí... Politická píseň, ošklivá je píseň, ale někdy na rty slétne náhle sama, když tě k zadušení teskná škrtí tíseň, a vše zdá se na vždy mizet pod rukama... 9
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG