V. Naše barva červená a bílá,

Stanislav Kostka Neumann

V.
Naše barva červená a bílá, Naše barva červená a bílá,
 napřed červená však a pak bílá, napřed vzpoura krve potupenépotupené, požár češství, jež se k cíli žene, bouřný síly vzrůst – a potom síla klidná, cudná, jistá zdarem díla – – Naše barva červená a bílá... Barva. Nic víc. Jarní chybí síla, jaro u nás cítí jenom v říji s hlavou skleslou, se sehnutou šíjí čeští lidé, positivní lidé. Sláva diplomatům! Zdráv buďbuď, klide! I ta barva již cos vybledlého. Kocovina z počínání všeho. Krev je mdlá a čest je pokálena, na prodej s ní chodí jako žena, ne však z bídy – z přesvědčení, klidni, k Římu dnes a zítra zase k Vídni. 14
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG