VII. Šedesát let jsme se postili věrně

Stanislav Kostka Neumann

VII.
Šedesát let jsme se postili věrně Šedesát let jsme se postili věrně
 to k vůli zlatému svému prasátku. Víra je víra. Dosavad věříme v tuhletu dojemnou starou pohádku. Víra je víra. A sliby jsou sliby. Pilíře života politického. Jen luza má heslo: Z ručky do ručky! Je nedůstojné člověka moudrého. Pevni jsme ve víře, v zákonech, v právu. Co se nám zlého může přihodit? Na positivní stojíme půdě. Což nás i odtud mohou vyhodit? Šedesát let jsme se postili věrně, i dál se budeme věrně postiti. Svědomí čisté je nade vše přece. Necudně jiní se mohou sytiti. (1908.)
17
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG