XII. Té naděje vzíti si nedáme

Stanislav Kostka Neumann

XII.
Té naděje vzíti si nedáme Té naděje vzíti si nedáme
 od kulichů všelijakých, že jedenkrát ruce si podáme i přes hlavu tyranů svých. To uprostřed svobodných národů my volni – co národ, to brat! Pak do služeb velikých přerodů své síly dá každý a rád. Pod povrchem zločinných rozporů,rozporů již rodí se vzpoura a soud; hrom udeří v poslední závoru, pěst přerazí poslední z pout. Té naděje vzíti si nedáme. – Než přijde však bratrství den, těch pravicí po právu zhrdáme, jichž levice škrtí nás jenjen. 26
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG