IX. My s právy nezadatelnými

Stanislav Kostka Neumann

IX.
My s právy nezadatelnými My s právy nezadatelnými
 a s historií, která slávou dýše, my s ministry úctyhodnými, s poselstvím ve sněmích a v radě říše – kdo že děl: bychom radš doupě zmijí byli, jež, drze kopnuty, by se postavily a uštkly? Jest přece pouhý plaz jen zmije svobodu milující a slunce strání, jak volné zvíře každé pro sebe jen žije a napadena brání se, nu, brání: neb svobodu že miluje a slunce svoje, tož neutíká, když jde o ně, z boje a bije. Ale my nejsme plazi, rod jsme lidský, Římem a Vídní dobře vychovaný, vzdělaný kulturně, vzdělaný politicky a zvyklý na políčky, na kopance, rány. My nepotřebujeme jedu v zubu žádném, vždyť nesvědčí o karakteru řádném, o ctnostech. 20 A proto k historické slávě a k nezadatelným svým právům, ministry máme pracující hravě a poslance, již příkladem jsou davům. A co nám chybí ještě, to se nám již chystá: ta trocha škol, pod nohou půda jistá, Svoboda! (1909.)
21
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG