XV. Kdo prudká křídla má, ať letí

Stanislav Kostka Neumann

XV.
Kdo prudká křídla má, ať letí Kdo prudká křídla má, ať letí
 přes hranice a vody, tam, kde se vzpíná modré horstvo a hučí oceán: bez křídel není cesty světem do říše nové shody, a špatně žil, kdo nevyužil letu, jenž byl mu dán. Kdo statná křídla má, ať pluje nad oblaka a hory a provokuje nebes ticho svou touhou předčasnou; bez křídel není smíru s věčnem pro pozemštělé tvory, je blažen člověk, pochopí-li zpěv světů duší svou. Kdo velká křídla má, ať prchá za břehy těsné vlasti; je velký svět, však dosti malý, by dobýti se dal. Kdo umdlí, spadne, roztříští se, však výšek poznal slasti, 29 a kdo je silen, ten se vrátí, by doma bojoval. Kdo prudká křídla má, toť mládí, toť jeho vzdor a hrdost, toť jeho naděje a víry zelený věcněvěčně list – však muž má míti pevné nohy, za leskem oka tvrdost a na svém místě pevně státi, oh, pevně státi čist! 30
Básně v knize České zpěvy:
  1. PROLOG
  2. I. Politická píseň, ošklivá je píseň,
  3. II. Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných
  5. IV. Zvykli jsme všemu již. Lhostejný lokaj
  6. V. Naše barva červená a bílá,
  7. VI. Silná vůně táhla vzduchem,
  8. VII. Šedesát let jsme se postili věrně
  9. VIII. Hlava je nemocná ze všeho toho.
  10. IX. My s právy nezadatelnými
  11. X. Naši duši holubičí,
  12. XI. „– Rozpusťte armády, přelomte pušky,
  13. XII. Té naděje vzíti si nedáme
  14. XIII. Bůh, jenž dal růsti železu,
  15. XIV. Kdybychom měli to, co vy,
  16. XV. Kdo prudká křídla má, ať letí
  17. EPILOG