XII. Té naděje vzíti si nedáme

Stanislav Kostka Neumann

Té naděje vzíti si nedáme od kulichů všelijakých, že jedenkrát ruce si podáme i přes hlavu tyranů svých. To uprostřed svobodných národů my volni – co národ, to brat! Pak do služeb velikých přerodů své síly dá každý a rád. Pod povrchem zločinných rozporů již rodí se vzpoura a soud; hrom udeří v poslední závoru, pěst přerazí poslední z pout. Té naděje vzíti si nedáme. – Než přijde však bratrství den, těch pravicí po právu zhrdáme, jichž levice škrtí nás jen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

216. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zas nový boj. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 155. Osud. (Jan Petr Jordan)
  3. Sláva pěsti! (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Sokolská myšlénka. (Karel Hlaváček)
  5. 36. Šlechtic jest, kdož mužně lidem slouží, (František Sušil)
  6. SLZA. (František Serafínský Procházka)
  7. ZAS JEDNOU SVOJI. (Josef Václav Sládek)
  8. ŽALM. (Josef Svatopluk Machar)
  9. II. Vše rozmetáno v prach a rozvaliny, (Josef Václav Sládek)
  10. Naše naprej! (František Cajthaml-Liberté)