smír

Stanislav Kostka Neumann

Když mezi láskou a sudbou svou jako mezi nebem a zemí s loďkou svou houpáš se ubohou s předtuchami a nadějemi, jednou večer snad po špičkách přijde host něžný k tvému hoři, má rozum soucitný v zorničkách, k osamělému zahovoří. Nad smutek tvůj se nakloní, zmučené ti políbí čelo, stříbrem tvá samota zazvoní: přátelství s tebou posedělo. Svátečním pokojem dýše kout, poseděl s tebou posel z nebe. Slyšíš-li života struny dout, sladko zapomenouti sebe. A nitra čistého modrý květ v plameni hoře nezaniká. Láska se smířila s přátelstvím. Srdce jen, srdce ještě vzlyká.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

552. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERVNOVÝ VEČER. (Karel Babánek)
  2. KAM? (Božena Benešová)
  3. VEČERY. (Herma Pilbauerová)
  4. Cannizaro. (Jaroslav Vrchlický)
  5. KDE ŠEŘÍK PROBUZENÝ... (Bohdan Kaminský)
  6. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SKOLIE. (Ladislav Arietto)
  8. Červánek. (Stanislav Mráz)
  9. MYRTA – CYPŘIŠ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VII. VZPOMÍNKY. (Josef Kuchař)