smír

Stanislav Kostka Neumann

smír
když mezi láskou a sudbou svou jako mezi nebem a zemí s loďkou svou houpáš se ubohou s předtuchami a nadějemi, jednou večer snad po špičkách přijde host něžný k tvému hoři, má rozum soucitný v zorničkách, k osamělému zahovoří. nad smutek tvůj se nakloní, zmučené ti políbí čelo, stříbrem tvá samota zazvoní: přátelství s tebou posedělo. svátečním pokojem dýše kout, poseděl s tebou posel z nebe. slyšíš-li života struny dout, sladko zapomenouti sebe. a nitra čistého modrý květ v plameni hoře nezaniká. láska se smířila s přátelstvím. srdce jen, srdce ještě vzlyká. 42

Kniha Žal (1931)
Autor Stanislav Kostka Neumann

Další vydání

smír v knize Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)