POLOVIČATÝ.
Miroslav Krajník.
Narozený právě o půlnoci
v polovici toho století,
polo v starém, polo v novém roce:
podivné vám propadl to moci,
že by příčin dost se mrzeti
na mou věru! na svého měl otce.
Třeba hochem, jako děvče slabý
k hochům se i ku děvčatům táh’;
že se bytost na dvě půle dvojí.
V bitvách s kluky nebyl práč to chabý,
aniž hrubcem v jemných dívčin hrách:
bujnost k oněm, k těm ho jemnost pojí.
[77]
Na to pak, když povyrostl trochu,
na výměnu dán byl do Němec,
z Vaška aby pána vychovali.
A tam jemu, ubohému hochu,
aby z něho bylo něco přec,
rozum po němečku vetloukali.
Bylo mu,mu as jako rybě v suchu.
Polo zněmčen, Čechem ještě půl,
k vlastní matcematce, neví sámsám, zda patří.
Zlá se bouře v mladém zňala duchu,
cizí kraj mu v očích jako sůl,
zpět ho vábí rodní k sobě bratří.
Leč ti bratří ve okovech úpí,
ačtě živi, zvolna zmírají,
ačtě v boji, přece mlčí, trpí.
Zpupně ve tvář odpůrce je tupí,
vztekem pěstě se jim zvedají – –
a jich kosy sečou trávu, chrpy...
Na perutích poesie vzhůru
duch se vznesl k modrým nebesům,
hledá pravdu, krásu, dobro hledá.
Strhnout směle ze slunka chce chmúru,
v základ zříti světa tělesům,
nedá, ničím odstrašit se nedá.
78
Marní snové! V prach jej dolů táhna,
zákon tíže naň se zavěsí,
zem pak hlásí o svoje se práva.
Dolů tlačentlačen, a přec vzhůru práhna
mezi zemí, mezi nebesy
potácí se, zoufá, upadává...
Touhou sladkou srdce zachvívá se,se
po lásce a zemském po blahu,
oko teskné po soucitu bádá.
Touží, stůně, hledá, dohledá se
přes vši zášť a přes vši nástrahu,
hlava krásné, zlaté sny si spřádá.
Dívka sličná, plna vnad a cnostícností,
hochu jarému se nakloní;
tváře rdí se, oči láskou září,
v náruč klesají si v blaženosti,
o jednom jen, jednom jinoch sní:
kterak milku vede ku oltáři.
Bouři mraky na obzoru věstí.
Což mu po tom, třeba hrom si bil –
ženich jede vesel ku nevěstě.
Uhodilo – – do jeho to štěstí.
Jiný prý se dívce zalíbil...
Obrátil se, vrátil na půl cestě.
79
A tak všude lpí,lpí jak těžká vina
na něm kletba jeho zrození:
v půli se mu snahy rozpadají.
A jestli přec polovice jiná
krutý jeho osud nezmění,
v půli věku snad ho pochovají.
80