V klášterním sklepě.
Fráter Krištof, jemuž pod ochranu
dány sklepy, za zátkou tam zátku
vytahuje nočním při kahanu –
skoumáť vína k zítřejšímu svátku.
Onť i v noci zájmy řádu pilnou
střeží rukou a tak málo žádá
chvály – skromná duše! – že se vkrádá
po špičkách tam, ruku před svítilnou.
Nejmilejší Lacrymae jsou Christi
posilou mu při noční té práci,
a v těch slzách se duch jeho čistý
jako v moři pobožnosti ztrácí.
[246]
Za to nebes požehnání celé
v takém nadplňku se v jeho těle
zmnožuje, že nemá místa v pasu
a tvář – odlesk slunečního jasu...
Půlnoc je a lampa fráterova
slabým svitem sudy obepřádá.
Slyš! tu v sudech, mocných náhle slova,
podivná se rozbouřila váda.
Div, ó div! tu vína různorodá
prou se hlučně, ve které z nich v Káně
Galilejské proměněna voda
všemohoucí rukou Páně!
Drzým šumotem, slyš! lehké zboží
z Champagni tu čest si osobuje;
od jakživa veselí prý množí,
svatebním a nejvzácnějším sluje.
Od Rýna mu, jizlivé pln záště,
Němec prostředně i bezprostředně
dokazuje, že to nemůž’ předně
vůbec být a za druhé i zvláště.
247
Důvody je mocně překonává
zdravé logiky a Bůh ví čeho,
jemu jen prý náleží ta sláva,
jakž prý vůbec všechno všudy jeho.
Maďar od Tokaje – teremtete!
na to, hově odvěkým svým zvykům,
křičíkřičí, div že obruč nerozmete:
„Nullum vinum nisi hungaricum!“
Ba i skromná takto Mělničina
na svůj účet v debattě je činna,
stavíc nároky své jako vždycky,vždycky
hlavně na důvod filologický.
Však don Xerez nadýmá se hrdě
a slov chlubných rozesílá šiky,
že jsou všichni dohromady, tvrdě,
kacíři neb aspoň schismatiky.
On prý jenom hoden milosti té,
země syn kacířskou krví zpité,
on prý do očí ty blesky mnichům
zasíval, jež zhoubu dštily hříchům...
248
Tak se hašteřily. Tu však ticho
fráter ruky pokynutím velí,
k rozsudku rty spraved’nému dělí,
převelebné pohladiv si břicho:
„Bratři milí, z vás se neskvěl žádný
na svatebním v Galileji stole,
vědělť Pán, že kdyby mok váš ladný
byli okusili apoštolé:
že by žádný z nich byl nechtěl dbáti
o to, aby se stal mučenníkem,
že by byl chtěl každý spíš se státi
v našem řádu – fráterem-sklepníkem!“
249
Vojmír J. Wünsch.