VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,

Adolf Bohuslav Dostal

VIII.
A přece jsem pár zachyt paprsků, A přece jsem pár zachyt paprsků,
má duše, přece chvíli jsme se hřáli, leč u nás břeh je plný oblázků, a proto v květech přistát jsme se báli. To bylo jenom jako posvěcení – leč pro nás už, má duše, slunce není. Že snili jsme, i to bůh trestá těžce – a ke skalám a v mlhu zpět se nechce. 74

Kniha Vedle cesty (1901)
Autor Adolf Bohuslav Dostal