Dítě lásky.
Vedle bílé růžičky
červená se kvítko –
vedle bledé matičky
rostlo hezké dítko –
a když rozum chápalo,
plakalo to dítko.
„Ach já nevím, co to je? –
když si s dětmi hraji,
nedají mi pokoje,
smějí se a lají –
ach já nevímnevím, co to je,
že mi všichni lají?“
175
„A má matka rozmilá
zarmoucena sedí,
sedí celá unylá,
smutně na mne hledí –
ach já nevím, co to je,
že vždy smutně hledí?“
„Jiní mají tatínka –
mně prý dávno umřel,
tak mi říká maminka,
aniž jsem ho uzřel –
ach já nevím, co to je,
že by byl už umřel?“
„Umřel – a proč nechodí
matka v svatou dobu,
proč mne nikdy nevodí
k tatínkovu hrobu? –
ach já nevím, co to je,
že my nejdem k hrobu?“
„Když se večer modlívám,
k nebi upna zraky,
za dědečka prosívám,
za babičku taky –
ach já nevím, co to je,
proč ne za něj taky?“
„Lidé si cos šeptají –
když si s dětmi hraji,
176
smějí se mi potají,
smějí se a lají –
ach já nevím, co to je,
že mi všichni lají?
Jos. Kolář.