Dítě lásky.

Anna S. Božena Němcová Johanna Marie Ludmila Hrádku Václav Čeněk Bendl M. Brodský Ladislav Čelakovský Josef Václav Frič Jan Gros Bohumil Janda Josef Jiří Kolár Josef Kolář Rašin Smil Miloslav Sojka St. Miloslav Straka V. Č. Stránický Antonín Štrauch Bolemír Vltavský František Ladislav Vorlíček

Dítě lásky.
Vedle bílé růžičky červená se kvítko – vedle bledé matičky rostlo hezké dítko – a když rozum chápalo, plakalo to dítko. „Ach já nevím, co to je? – když si s dětmi hraji, nedají mi pokoje, smějí se a lají – ach já nevímnevím, co to je, že mi všichni lají?“ 175 „A má matka rozmilá zarmoucena sedí, sedí celá unylá, smutně na mne hledí – ach já nevím, co to je, že vždy smutně hledí?“ „Jiní mají tatínka – mně prý dávno umřel, tak mi říká maminka, aniž jsem ho uzřel – ach já nevím, co to je, že by byl už umřel?“ „Umřel – a proč nechodí matka v svatou dobu, proč mne nikdy nevodí k tatínkovu hrobu? – ach já nevím, co to je, že my nejdem k hrobu?“ „Když se večer modlívám, k nebi upna zraky, za dědečka prosívám, za babičku taky – ach já nevím, co to je, proč ne za něj taky?“ „Lidé si cos šeptají – když si s dětmi hraji, 176 smějí se mi potají, smějí se a lají – ach já nevím, co to je, že mi všichni lají? Jos. Kolář.