Žebrák.

Anna S. Božena Němcová Johanna Marie Ludmila Hrádku Václav Čeněk Bendl M. Brodský Ladislav Čelakovský Josef Václav Frič Jan Gros Bohumil Janda Josef Jiří Kolár Josef Kolář Rašin Smil Miloslav Sojka St. Miloslav Straka V. Č. Stránický Antonín Štrauch Bolemír Vltavský František Ladislav Vorlíček

Žebrák.
Já zočil svět – a matka moje skonala, A otec můj se v nový sňatek uvázal; Štván macechou mým otčímem se z otce stal, A dopustil, že ta mne z domu vyhnala. Po světě bloudě živil jsem se žebrotou, A nadávek mi s láním přines každý den, A žádný lásky zhled mi nebyl udělen; Mne málo kde jen podíleli dobrotou. 79 V pozdějším věku dívčinu jsem zakochal – Já bláhovec jsem o rozkoších lásky snil! A když jsem vroucnost lásky své jí vyjevil, Za odměnu své lásky potupu jsem vzal. Já našel přítele, jenž stejný osud měl, Jsa taky z domu otce vyhnán sirotek; Však záhy přátelství on klamné roucho svlék, A štěstí dosáhnuv, na druha zapomněl. Bez lásky otce má se léta vinula, Bez lásky milenky – bez lásky přítele; Ó kéžby mně, až smrt mi lůžko ustele, Alespoň na hrob slza lásky splynula. *** Tak lkal jun sirý – umřel – a byl zahrabán, Anižby slza lásky splynula mu v hrob; Za jasné noci však zalesk se nebe strop, A hvězda – slza matky – spadla v jeho stan. Jan Gros.