Vítek.

Anna S. Božena Němcová Johanna Marie Ludmila Hrádku Václav Čeněk Bendl M. Brodský Ladislav Čelakovský Josef Václav Frič Jan Gros Bohumil Janda Josef Jiří Kolár Josef Kolář Rašin Smil Miloslav Sojka St. Miloslav Straka V. Č. Stránický Antonín Štrauch Bolemír Vltavský František Ladislav Vorlíček

Vítek.
Ovečky se dávno pasou, Vítek dřímá někde v stínu; Ovečky, vy pozor dejte, Vítku, hov si v spánku klínu. – Slunéčko již brzy zajde, Pak se sladce pokochám, Víteček mě potom najde, Hubinku mu za to dám. Kdyby jen ta skvělá řeka Se tak bouřně neproudila, Kdyby jedna vlna s druhou Tak ukrutně neválčila! – Mě ty vlny děsně ouží, Mě pak srdce po něm touží! Ach kde dlí jen Vítek můj? Ztiš se vlno, – tiše pluj! Ty však valným proudem hučíš, A mé srdce strachy mučíš. – Ha co tam se v řece míhá? Co to padá, co se zdvíhá? – Koho ztrhla řeka dravá? Ruka – kadeřavá hlava – Vítku, hochu můj, kde dlíš? Což svou děvu neslyšíš? Běda mně – to on tam pluje – Dravá vlna se ho chopila. Již se nad ním převaluje – 172 Již ho v hrozné tůni stopila! – „Slyš mne Vítku – půjdu za tebou!“.... Děva plná zoufalosti V dravou řeku skočila, Ta ji strhla až tam k tůni, Kde ji věčně s Vítkem sloučila. Ovečky se pasou dále, Pak se domů ubírají, Vítek ale se svou děvou V řece mrtví uplývají. – Anna S.