Kronika.
Dej vnouče sem tu starou kroniku –
Má prabába – kéž pokojně tam spala –
a vím že spí – mělať to ve zvyku,
když písma čtla – mi vždycky říkávala:
„Pán strestá těch, kdož modlám cizím slouží,
dík, počet let že dokonat již dal mi;
ty modli se, ať dny tvé neprodlouží.neprodlouží.“
Tak pravím vám: Až zle – modli se žalmy;
,až nejhůř ale bude v chlebníku,
tu starou tam si přečti kroniku.‘
Byl kluk jsem tenkrát, – trochu všetečen
a dím: „„Kéž Pán dal telátko mi zlaté,
před božím hněvem jsem pak bezpečen –““
A bába zas: „Hle mládež, tu to máte.“
[134]
A byl jsem junák – trochu veselý –
e – což vy, co to vesel, rozumíte –
věšíte hlav ve všidní, v neděli,
vy v patnácti již starci – což vy víte –
Měl děvče jsem – svou mladou Aniku –
Což čas tu dbát na starou kroniku.
Však – nejdiv’ší i hříbě doskáče!
Mně Hana úzdou – dík jí za ochotu!
A nebylo nám nikdá do pláče,
ač chléb jsme v tváře dobývali potu:
bůh žehnal: všeho dost – i dítek dal mi. –
Tu hrdlo nové kdy zas nebe dalo,
začal jsem zpívat jednou večer žalmy,
a v noci se mi o prabábě zdálo,
jak na Jakuba sedíc řebříku
dřímá – a u ní – shled’ jsem kroniku.
Však nemysli si – boží dobroty
že bývali jsme tenkrát mazánkové:
dva pro sebe – a čtyry roboty
a sedmý sotva k odpočinku – dnové,
dá selskému i zubu tvrdou kůrku;
na zámek půl, – a desátý díl knězi,
třetinu hladovému Brandenburku
a ten co nechal, v tom zas „naši“ vězí –
135
A pro nás? věř, že mnohém ve mžiku
jsem myslel již na starou kroniku.
A míjel čas, děd stal se ze kluka;
bába šla učit zpěv se od proroků.
Já učil též se: slz mít od vnuka,
a od prabáby nemít smíchu v oku.
I mnil jsem, Pán že přetěžce nás souží:
my otroky, a trýzniteli druzí.
Tu: „Strestá Pán – kdož modlám cizím slouží!“
mi zazní v sluch – a my – jsme modlosluzi!
I křečovitě, ale bez vzlyku
jsem oprašoval starou kroniku.
Leč – všemu člověk zvykne znenáhla,
i my si zvykli na tu cizí stravu.
Zem naše ústa pro chléb dosáhla –
však oni – pod zem sklát chtí naši hlavu
a „nejhůř, až“ tak bába s přísnou tváří –
Já zvážil – nuž dnes dej mi knihu v ruku!
Však běda – zraku zbavilo mne stáří!
Já zmeškal již – však – ty’s tu, ty můj vnuku –
Jest nejhůř – – běda toho vinníku!
Jdi hochu – jdi číst starou kroniku!!
136