Judith.
Co vykonala Judith vdova zbožná!
Ač krásná, bohatá a velkomožná,
přec měla srdce k strápenému lidu
a modlila se v tichém nočním klidu,
9
by Bůh, jenž slabé pláštěm moci kryje,
byl ochrancem jich města Bethulie,
jež trpí tolik běd a všeho zlého,
a v běsném kruhu vojska assyrského
vždy větší bere záhubu a škodu,
vždyť Holofernes odňal jim i vodu
v čas, kdy jim slunce žehlo nad jich hlavou,
že mřeli mnozí jenom žízní žhavou.
A pomoc žádná z blízka ani z dáli! –
A Holofernes město jejich spálí
a povraždí, co žije v něm – i děti,
vždyť na postrach všem má se vyprávěti,
jak hrozný bývá konec těch, již k boji
se postavili assyrskému voji.
A přece pomoc! Judith šat svůj mění,
a šperkem zdobena jde do ležení.
Je Holofernes laskav k její kráse
a zaslepeným duchem domnívá se,
že zrádu žena na rodáky kuje;
vstup volný do stanu jí dovoluje. –
Noc pochmurná a jako havran černá.
Zas Judith vešla ve stan Holoferna,
jenž při hostině vypiv mnohý džbánek,
teď ponořen byl v pevný, těžký spánek.
I ve snu strašlivé jsou jeho rysy!
Meč jeho těžký na sloupě mu visí
a lampa pod ním šeří bludným svitem.
Meč zamihnul se dvakrát děsným kmitem
10
a na loži trup krví svou se smáčí. –
Zpět k městu Judith, hlavu nesouc, kráčí –
pak volá ku svým: „Pokračujte v díle:
Zde vizte hlavu! K výpadu je chvíle!“
A muži vstali posilněni spoře.
Boj náhlý rozvlnil se po táboře –
pak vojsko, vidoucvidouc, po vůdci že veta,
se rozbíhalo do všech koutů světa.
A Bethulie volna byla znova.
To vykonala Judith, zbožná vdova!
11