Judith.

Jan Evangelista Nečas

Judith.
Co vykonala Judith vdova zbožná! Ač krásná, bohatá a velkomožná, přec měla srdce k strápenému lidu a modlila se v tichém nočním klidu, 9 by Bůh, jenž slabé pláštěm moci kryje, byl ochrancem jich města Bethulie, jež trpí tolik běd a všeho zlého, a v běsném kruhu vojska assyrského vždy větší bere záhubu a škodu, vždyť Holofernes odňal jim i vodu v čas, kdy jim slunce žehlo nad jich hlavou, že mřeli mnozí jenom žízní žhavou. A pomoc žádná z blízka ani z dáli! – A Holofernes město jejich spálí a povraždí, co žije v něm – i děti, vždyť na postrach všem má se vyprávěti, jak hrozný bývá konec těch, již k boji se postavili assyrskému voji. A přece pomoc! Judith šat svůj mění, a šperkem zdobena jde do ležení. Je Holofernes laskav k její kráse a zaslepeným duchem domnívá se, že zrádu žena na rodáky kuje; vstup volný do stanu jí dovoluje. – Noc pochmurná a jako havran černá. Zas Judith vešla ve stan Holoferna, jenž při hostině vypiv mnohý džbánek, teď ponořen byl v pevný, těžký spánek. I ve snu strašlivé jsou jeho rysy! Meč jeho těžký na sloupě mu visí a lampa pod ním šeří bludným svitem. Meč zamihnul se dvakrát děsným kmitem 10 a na loži trup krví svou se smáčí. – Zpět k městu Judith, hlavu nesouc, kráčí – pak volá ku svým: „Pokračujte v díle: Zde vizte hlavu! K výpadu je chvíle!“ A muži vstali posilněni spoře. Boj náhlý rozvlnil se po táboře – pak vojsko, vidoucvidouc, po vůdci že veta, se rozbíhalo do všech koutů světa. A Bethulie volna byla znova. To vykonala Judith, zbožná vdova! 11