Moudrosť Šalomounova.

Jan Evangelista Nečas

Moudrosť Šalomounova. (Asi 1000 let před Kr.)
Před trůn Šalomounův z chudé chatky k soudu vstoupily dvě mladé matky. První řekla: „Veleslavný králi, jehož věhlas každý všude chválí, vyslyš nás a posuď ze své moci! Pospolu jsme spaly. Této noci zalehla své dítě tato žena; z bázně pak, že bude zahanbena, 8 ve spaní mně na ruku je dala, moje živé za ně sobě vzala. Poznala jsem podvod teprv za dne. Nechť trest přísný na hlavu jí padne!“ – Děla druhá: „Lež je, co tu pravíš! Práva nezadržíš, nezastavíš! Dítě živé to je dítě moje! Ty, ty sama zalehla jsi svoje!“ – Tak se přely před očima krále, obě na svém zůstávaly stále; nebylo by konce takým řečem. Král dal zavolati kata s mečem, a děl k němu: „Kate, slyš mou vůli: Zde to živé dítě přetni v půli!“ Vzkřikla matka v zoufalosti tklivé: „Zadrž, pane; jí dej dítě živé!“ Ale druhá řekla: „Nechť se stane, jak jsi právě ustanovil, pane!“ – Šalomoun král vece neprodleně: „Živé dítě patří této ženě! Jí buď dáno, nebo v meče kmitu poznal jsem ji z mateřského citu!