Sen utěšitel.

Jan Evangelista Nečas

Sen utěšitel.
S plamenným svým mečem k rajské bráně postavil se jasný anděl Páně. Adam s Evou prchal v pusté kraje; hlad a žízeň žhavou poznávaje, se svým stínem po písku se ploužil, po ztraceném ráji smutně toužil. A s ním Eva, žena milovaná, utíkala jako laňka štvaná 29 vzpomínajíc na ty krásné časy, kdy Bůh mluvil laskavými hlasy k jejich mysli. – Po všem bylo veta! – Uviděl je, bludné tvory světa, anděl Eloa, jak klesli mdlobou, a že bylo líto mu jich obou, prosil Boha: „Ulev jim, o Pane!“ A Bůh-láska pravil: „Nechť se stane!“ Smutní naplněni nadějemi. Anděl Eloa se nesl k zemi na perutích májového vánku, Sen jim vdechnul do prvního spánku. – Od těch dob, když tělo spánek sílí, duch náš k ráji, jako motýl bílý, volněji se vznáší, zbaven tíže, tvůrci svému blíže.