Vezír.

Jan Evangelista Nečas

Vezír. (Překlad.)
Když šach Nadir, vládce perské říše, vzplanul hněvem proti vezírovi, povždy šlechetnému Hassanovi, kázal jemu do vyhnanství jíti. 37 Rozváživ si potom příkrá slova, i to, že mu léta věrně sloužil, pravil k němu: „Vol si v říši mojí místo, kde bys s příslušníky svými klidně mohl tráviti dny svoje.“ Odvětil mu vezír skromnou řečí: „Tolik přízně nežádám sisi, pane; dej mně místo v poušti, jež bych mohl vzdělávati k prospěchu tvé říše!“ Šach hned svolil. Ale došla zpráva, v celé říši pustiny že není; neb kde holé pastviny jen byly, rostou klasy, rozvíjí se réva, požehnané Hassanovo dílo. Šach se zarděl, upřel na Hassana pohled, za nějž již byl hoden trůnu, padl vezírovi kolem krku, zvolal: „Příteli můj, plný ctnosti, překonán jsem od tvé šlechetnosti!“ C. Geib.