Řízení boží.

Jan Evangelista Nečas

Řízení boží.
Za dusného parna, za palčivé žízně, doufaje, že dojde pohostinské přízně, a že po své dlouhé, trampot plné cestě oddechne si trochu v ohraženém městě, dojel mudřec v noci ku zamčené bráně. Bušil na ni hlučně, bušil na ni temně, ale nebyl vpuštěn; lehl na tvář země, nereptal a řekl: „Děj se vůle Páně!“ 30 Podle něho sivá oslice mu stála, při hrdle jí malá lucernička plála. Zafoukl ji vítr: Nehody se množí – ale mudřec zvolal: „Děj se vůle boží!“ Přišel lev a v čas, kdy mudřec ve snu chrápal, na kusy mu jeho zvíře rozesápal. Probudiv se, mudřec okem vůkol slídí – pomyslil si: „Však Bůh všechno dobře řídí!“ V důvěře té šťastné dočekal se rána. Však co vidí? V noci vyvrácena brána, přepadeno město loupežnickou mocí, meč a nůž v něm řádil v hrůzyplné noci; a kdo nechán živý z mužů, žen a dětí, s otrockými pouty vlečen do zajetí. Zvolal mudřec, k nebi upíraje zraky: „Velebím tě vděčně, Pane nad oblaky! Co mně proti mysli odepřeno včera, spasným se mi jeví za ranního šera!“