Co se přihodilo na honu Antiochovi, králi Seleucie.

Co se přihodilo na honu Antiochovi, králi Seleucie.
Král Antiochus, lovec náruživý, jel na hon s lovci, kteří jako diví se hnali koňmo přes obilná pole. Klas pod kopyty ocitnul se dole, a kudy smečkou lovčí psi se hnali, tam rolníkovi oči zaplakaly. Král prudce jeda vždy se držel v předu. V tom spatřen jelen královského vzhledu. Král hnal se za ním s pospěchem tak vřelým, že brzo v kraji zůstal osamělým. Byl večer již a setmělo se v hvozdě. Král troubil na roh, ale bylo pozdě, neb z družiny jej nikdo neuslyšel, jen ozvěny hlas k uchu zpět mu přišel. Co sobě počíť? Kolem les je tmavý a v houštích číhá vlk i medvěd dravý. Král na strom vylezl a vůkol hleděl a spatřil světlo. Kolik asi neděl král nezaplesal jako oné chvíle, 34 když spatřil ve tmách světélko to bílé? Hned slezl dolů, koně státi nechal a houští dral se, v onu stranu spěchal, kde světélko mu spásonosně plálo, a vyšel zdráv, jak srdce sobě přálo. – Chýš stojí před ním; klepal, otevřeli; král s kmetem vlídně do očí si zřeli, král pohostěn byl jídlem, jaké bylo, a při tom asi tak se hovořilo: Král: Jsem, kmete milý, příchozím k vám z dáli a nevím, jak zde soudí o svém králi: k nám docházejí zprávy z vaší strany, že utiskuje zvláště venkovany. Kmet: To křivdí jemu! Král: Má však velké vady! Kmet: Sám dobrý jest, jen podle cizí rady nám nerozumnou způsobuje škodu. Je lovcem vášnivým a přes úrodu kůň jeho běží a pes jeho skáče. Zle, rolník, chuďas, nad svou sklizní zpláče! Král (pro sebe): Toť hrozno! Ale pravdu děl mi maní. 35 (hlasitě:) Jsem unaven a jde již na mne spaní. Spi dobře, kmete! *** Král v měkkém listí uložil své tělo a dlouho neusnul, neb v uších znělo mu slovo kmetovo. A když pak bylo ráno, roh zazněl z venku, hlučně zaklepáno. I ptal se lovec, na prah stavě paty: „Mluv, není král náš hostem tvojí chaty?“ Kmet poděšen, již na kolenou klečí – král pravil k němu přívětivou řečí: „Vstaň, kmete dobrý, za tvůj projev přímý jsem zavázán ti na vždy díky svými; mé vděčnosti zde přijmi malou splátku.“ – – – – – – – – – – Děl a roh zlatý dal mu na památku.