Noemova holubice.

Jan Evangelista Nečas

Noemova holubice. (Překlad.)
Zmítá moře lodí Noemovou – Havran, jehož slíditelem zovou, puštěn hledat břehů spasné země; nevrátil se, zhynul kdesi v temně. [23] Puštěn sokol, letoun bystrozraký, ale země nedohlédnul taky, navrátil se jako k dotvrzení, pevné půdy na světě že není. Krahuj po něm poslán, o němž praví, že má jakýsi dar předvídavý; lehkým letem proletoval mraky, jistoty však nepřinesl taky. Noe zasmušil se převelice. Vyletěla bílá holubice, přes širokou, nepřezírnou vodu nesla se jak šipka ku východu – Olivu tam našla z vody čnící, větvičku z ní nesla zvěstující blízkosť země. Noe blažen, pravil: „Hospodin nás bludné pouti zbavil. On, jenž čistou, tichou holubici nad vodami vedl ku větvici, pokorným své cesty znáti dává, těžké věci jimi vykonává!“ J. J. Salis.