Jak lístek na lípě se zticha chvěje,
Jak lístek na lípě se zticha chvěje,
když z končin neznámých naň vánek vane,
tak na pni života a větvi času
má bytost před Tebou se chvěje, Pane!
Tvé slunce vstává ve královském nachu,
Ty živíš červa, lezoucího v prachu,
Ty krásu, něžnost vyvozuješ v květu
a vlašťovičku neseš v dlouhém letu
a vůlí svou ji udržuješ v směru,
by našla svoje hnízdo na severu
kdes ve vsi horské, kterou teče řeka.
A Ty bys, Pane, nedbal o člověka,
v němž uložen je atom dechu Tvého,
klíč k otvírání světa tajemného
a divů v zemi, ve vzduchu a vodě,
jež od věků jsi ukryl ve přírodě,
a jež duch lidský v práci tiché, jemné
jak vodu věčnou čerpá z hloubky temné!?