KRÁLOVNO POSVÁTNÉHO RŮŽENCE!
(Dne 30. května. Růženec v sepjatých rukou.)
Znám zrnka, drobná semínka,
z nichž rozkvétají máky,
jež svojím rouchem nádherným
vše vábí k sobě zraky.
Znám zrnka zlatá obilní,
z nichž rostou zlaté klasy
a dávají nám bílý chléb
a šťastné, blahé časy.
Znám drobné zrnko hořčičné,
jež sílu v sobě tají,
že roste z něho velký strom,
v němž ptáci přebývají.
Znám zrnka perel bleskotných,
jež rostou na dně moře
a potom s hlavy královen
se třpytí jako zoře.
69
Však nade všechna zrna ta
jsou zrna růžencová,
z nich každé božské milosti
a krásy ráje chová.
Ta zrnka v tiché modlitbě
rozsévá moje ruka,
a když to zrnko dopadne,
květ v mojem srdci puká.
Květ lásky k Tobě, Maria,
a Tvojí lásky ke mně,
v té modlitbě jsem blažená,
že nevábí mne země.
Ó nech ten svatý růženec
vždy se mnou putovati.
Až spustím zrnko poslední,
nech se mi ráj Tvůj zlatí!
70