KRÁLOVNO POSVÁTNÉHO RŮŽENCE!

Karel Dostál-Lutinov

KRÁLOVNO POSVÁTNÉHO RŮŽENCE! (Dne 30. května. Růženec v sepjatých rukou.)
Znám zrnka, drobná semínka, z nichž rozkvétají máky, jež svojím rouchem nádherným vše vábí k sobě zraky. Znám zrnka zlatá obilní, z nichž rostou zlaté klasy a dávají nám bílý chléb a šťastné, blahé časy. Znám drobné zrnko hořčičné, jež sílu v sobě tají, že roste z něho velký strom, v němž ptáci přebývají. Znám zrnka perel bleskotných, jež rostou na dně moře a potom s hlavy královen se třpytí jako zoře. 69 Však nade všechna zrna ta jsou zrna růžencová, z nich každé božské milosti a krásy ráje chová. Ta zrnka v tiché modlitbě rozsévá moje ruka, a když to zrnko dopadne, květ v mojem srdci puká. Květ lásky k Tobě, Maria, a Tvojí lásky ke mně, v té modlitbě jsem blažená, že nevábí mne země. Ó nech ten svatý růženec vždy se mnou putovati. Až spustím zrnko poslední, nech se mi ráj Tvůj zlatí! 70