PANNO MOCNÁ.

Karel Dostál-Lutinov

PANNO MOCNÁ. (Dne 11. května.)
Mocný je vichor, který lesy láme a města pískem vrhá v nebezpečí, leč nižádné se moci nelekáme, neb Tvoje moc je, Panno, mnohem větší. Mocný je plamen, jenžto tráví krovy a v popel mění rukou lidských díla, jenž roztavuje bran a mečů kovy – leč mnohem větší, Panno, Tvá je síla. Mocné je moře, když se rozdivočí a vášnivě do tvrdých břehů bije, korábem jako skořápkou si točí – před Tebou, Panno, v pokoře si vije. Mocné je jaro, láme brány ledů a klíčem květů otvírá si zemi, leč uklání se Tvojím při pohledu a zdobí Tebe květy svými všemívšemi. 31 Mocná je válka, která světem bouří, a se životy lidstva zahrává si, a smetá trůny v rachotu a kouři – leč ty jsi mocnější, oó Kněžno spásy! Mocná je láska, která srdcím vládne a přes hloží a bodláčí jim září, jíž neodolá nebezpečí žádné – ty mocnější jsi, Lásko na oltáři! Ty přemohla jsi hřích, saň tisíc hlavou, již v objetí se lidské plémě svíjí a pomáháš nám s tváří usmívavou, tys v srdci našem zašlápla tu zmiji. Ó Panno mocná, přijmi luční kvítek, z mé ruky přijmi vlídně blatouch zlatý, o vděčnosti a lásce tvojich dítek nech zpívá u vítězné tvojí paty! 32