BRÁNO NEBESKÁ!

BRÁNO NEBESKÁ! (Dne 21. května.)
U brány stojí poutníček a sklíčen klepe na ní. Je celý ušlý, zlačnělý od svého putování. V lese naň vlci čekali a zbojníci jej zbili, teď prosí, čím se občerstvit a odpočinout chvíli. Tak stojí bídná dušička, když den se tmí, když ráno, a volá: Otevři se mi, ty nebeská má bráno! Ty dobrá, milá Máti má, ty poznalas mou bídu, ach otevři se do kořán, ať k odpočinku přijdu! 51 Jen pohleď na mne: Rána jsem! Vlk hřích mne těžce zranil! A nenašla jsem, kdo by mne byl proti němu bránil. Však potom v hříchů vyznání a v slzách jsem se kála, o jedno prosím usmání, bych sobě nezoufala! Otevř se, bráno nebeská, ochrano synů Evy, a nech mne slyšet blažené andělů Svojích zpěvy. Já klepu, zvoním, otevř mi, zvlášť na života sklonku. Dnes příjmi dárek maličký, ty květy modrých zvonků! 52