BRÁNO NEBESKÁ!

Karel Dostál-Lutinov

U brány stojí poutníček a sklíčen klepe na ní. Je celý ušlý, zlačnělý od svého putování. V lese naň vlci čekali a zbojníci jej zbili, teď prosí, čím se občerstvit a odpočinout chvíli. Tak stojí bídná dušička, když den se tmí, když ráno, a volá: Otevři se mi, ty nebeská má bráno! Ty dobrá, milá Máti má, ty poznalas mou bídu, ach otevři se do kořán, ať k odpočinku přijdu! Jen pohleď na mne: Rána jsem! Vlk hřích mne těžce zranil! A nenašla jsem, kdo by mne byl proti němu bránil. Však potom v hříchů vyznání a v slzách jsem se kála, o jedno prosím usmání, bych sobě nezoufala! Otevř se, bráno nebeská, ochrano synů Evy, a nech mne slyšet blažené andělů Svojích zpěvy. Já klepu, zvoním, otevř mi, zvlášť na života sklonku. Dnes příjmi dárek maličký, ty květy modrých zvonků!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

305. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Rudolf Pokorný)
  2. V HODINĚ MILOSTI. (Jan Opolský)
  3. LÍPA. (František Odvalil)
  4. Krakonoš. (Rudolf Pokorný)
  5. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  6. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  7. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)
  8. PO PREMIÉŘE „TRILOGIE O SIMSONOVI“. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NA CESTU. (Antonín Klášterský)
  10. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)