PO PREMIÉŘE „TRILOGIE O SIMSONOVI“.

Jaroslav Vrchlický

Již dozněl potlesk davu. Hřál mou duši jak doušek chladivý po žáru vedra; však ve úkrytu, v taji ona tuší, co zítra již mi ruka jiná, štědrá na hlavu urážek a hany vsype, jak v prach mne zdeptá stará závist, záští a „dobrých přátel“ výtky. – Leť, ó šípe, a raň mne za to! Aspoň v rovnováze se octnou hana s chválou. V klidu plášti vše očekávám, věda, v žití dráze to nejde jinak, změna v život líný, po lístkách lauru močály bříst špíny a v nový vzlet spět s rozbodanou skrání. Já musil myslit staré na hodiny, z nichž skoro každá citlivou hruď raní, však slední zabíjí. Též přijde jednou! Nuž ať se ruce s kamením již zvednou, těch bylo víc, z nichž pučely mi růže. Vsled každý dělá jedině, co může, ni Simson více nemoh’, rek mé báje. Tak mezi oslavou a mezi hanou dál půjdu cestou svojí vykázanou, snad mezi oběma již pravda zraje.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

408. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)
  2. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  3. None (Rudolf Pokorný)
  4. LÍPA. (František Odvalil)
  5. Přání. (Adolf Heyduk)
  6. Pěkné předsevzetí. (Adolf Heyduk)
  7. NA CESTU. (Antonín Klášterský)
  8. NA BÍLOU HORU. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  10. BRÁNO NEBESKÁ! (Karel Dostál-Lutinov)