NA BÍLOU HORU.

Karel Dostál-Lutinov

Na tu Bílou horu všecko naříkává – ale já jí volám: Sláva! Věčně sláva! Na té Bílé hoře není „dokonáno“ – na té Bílé hoře vysvitlo nám ráno! Tam byl potřen cizák jazykem a vírou, a se svými vrahy upaloval z Prahy. A ta rozeštvaná duše mého lidu tam na Bílé hoře dočkala se klidu. Usedla si k přádlu do chudobných chatek, kolébavkou sládla z úst prostinkých matek. V tichém zadumání nastřádala skvostů, že z nich trávit bude statisíce hostů. Z její klenotnice Křížkovský a Manes, Smetana a Dvořák, Aleš perel nanes, do čelenky Vlasti perlu k perle rovná, žádná jiná v světě se jí nevyrovná. Národ, silen spánkem, k nové práci vstává – a tak Bílé hoře sláva, věčná sláva!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

306. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Rudolf Pokorný)
  2. Z žalu písně. (Adolf Heyduk)
  3. Mrak se choulí víc a více... (Adolf Heyduk)
  4. PO PREMIÉŘE „TRILOGIE O SIMSONOVI“. (Jaroslav Vrchlický)
  5. LÍPA. (František Odvalil)
  6. U ŠTRBSKÉHO PLESA. (Karel Vojtěch Prokop)
  7. SLOVENSKU. (Adolf Heyduk)
  8. Jen to. (Adolf Heyduk)
  9. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  10. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)