I. Atilius Regulus.
(R. 255. př. Kr.)
Jsouc oslabena ve válečném víru,
jest Karthagina žádostiva míru.
Z ní Regulus byl vyslán na prah rodný,
by v senátu mír vymohl jim vhodný;
však přísahou prv slíbil, že se vrátí,
když v prospěch Punův senát neobrátí.
Jel do Říma. Tam senát míru přeje.
Však Regulus, když viděl, co se děje,
sám zvolal: „Nebuď má to vina!
Já volám k Římu: Padni Karthagina!
Teď čas je k tomu, sílu jejich zničiť,
a prapor římský nad Afrikou vztyčit.
Já vrátím se, a pod rukama zlýma
rád dám svůj život za bezpečnosť Říma!“ –
Pak rozloučil se s ženou, s dětmi v pláči.
Nic nehnulo jím, statně k lodi kráčí;
zpět vlažným větrem do zajetí plynul,
a v mukách hrozných rukou kata zhynul.