Příkladná nezištnosť.
(R. 1765.)
Nastal poplach, voláno, že hoří. –
Noční nebe vzplálo rudou zoří,
rozvalil se dýmu kotouč tmavý,
v něm se vznesl jazyk plápolavý,
okamžik – a buchnul z něho plamen.
Žár se šířil. Třeba mnoho ramen
k překonání živlu zběsilého. –
Také císař Josef z hradu svého
přichvátal, jsa soucitností veden,
k žarovišti. Řemeslník jeden,
vida odvahu tu nevídanou,
chopil se ho, unesl jej stranou
z ryzí lásky, kterou k němu cítil.
Sotva se to stalo, dům se sřítil;
kde stál císař před malinkou chvílí,
padly trámy zdrcující síly.
Dobrý císař muži ruku podal:
„Vol si, co chceš! – přívětivě dodal –
po císařsku odměním se tobě!“ –
„„Nečinil jsem toho k vůli sobě –
odvětil muž skromně – mám již dosti
na vědomí svaté povinnosti!
Ale, smím-li prosiť, prosím pouze,
by můj soused vybaven byl z nouze!““
Děl mu císař: „Splním, co chceš míti.
Zlaté srdce, které takto cítí!“
59