Jsem jen práškem...

Jan Evangelista Nečas

Jsem jen práškem, bodem, ale plným touhy, obejmouti blankyt nesmírný a dlouhý; do měsíčných jasův vypnouti se hlavou, plovať v slunci hmotou zářivou a žhavou, z palčivého lesku do hvězdnatých bání, nekonečným světem, chvátať bez ustání, až by samou touhou vyschlo srdce ve mně, až bych zase práškem spadl v lůno země, spadl v lůno země na Moravu zpátky, kde jsem milou matku líbal za pohádky; za pohádky, jimiž do srdéčka mého kladla první kouzlo zvuku mateřského.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

927. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVII. Bože, dej mi užít všeho: (Jaroslav Vrchlický)
  2. MĚSÍČNÝ SVIT. (Richard Weiner)
  3. Své lampě. (Antonín Klášterský)
  4. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  5. Východ měsíce. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Mrakům. (Alois Škampa)
  7. HVĚZDA. (Antonín Klášterský)
  8. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  9. Večer. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. Hvězdy. (Jaroslav Vrchlický)