Jsem jen práškem...

Jan Evangelista Nečas

Jsem jen práškem...
Jsem jen práškem, bodem, ale plným touhy, obejmouti blankyt nesmírný a dlouhý; do měsíčných jasův vypnouti se hlavou, plovať v slunci hmotou zářivou a žhavou, z palčivého lesku do hvězdnatých bání, nekonečným světem, chvátať bez ustání, až by samou touhou vyschlo srdce ve mně, až bych zase práškem spadl v lůno země, spadl v lůno země na Moravu zpátky, kde jsem milou matku líbal za pohádky; 11 za pohádky, jimiž do srdéčka mého kladla první kouzlo zvuku mateřského. 12

Kniha Svět a srdce (1884)
Autor Jan Evangelista Nečas