Ke hrobu Jana A. Smoléra.

Jan Evangelista Nečas

Ke hrobu Jana A. Smoléra.
Již mrou a hynou! – Lužice se ouží, jsouc odrývána moře vlnou dravou; jak nad ptáčetem s krve žízní žhavou, již skalní orel nad hlavou jí krouží. On, mladý rek, se v rozjímání hrouží – Co tají čas, již probíhá mu hlavou, jak blesků kmity letní nocí tmavou, když země zprahlá pro krůpěji touží. Co chce ten snílek? – Šel a budil ze sna, a prospívaje prací neúmornou, co sláblo, sílil pevnou vůlí svornou. Tak nad Lužicí zkvetla nová vesna. – On dotrpěl – však, došed svého cíle, živ bude duchem v nesmrtelném díle. 34