Jsem v labyrintu slují krápníkových.

Jan Evangelista Nečas

Jsem v labyrintu slují krápníkových.
Co divů vidím velkolepých, nových, co soch i sloupů mohutných a drobných, stěn průsvitných, clon jemňoučkých a zdobných, květ krásy, která po tisíce roků se nezjevila pozemskému oku! Zde stanul Tvůrce jednou stopou velkou řka hmotě bezruké: „Buď stavitelkou!“ 10 Jak vteřiny, když postupují v čase, tak pracovaly tady na okrase svou tvůrčí silou v tichosti a v temně jen pouhé krůpěje – jen slzy země.