Jsem v labyrintu slují krápníkových.

Jan Evangelista Nečas

Co divů vidím velkolepých, nových, co soch i sloupů mohutných a drobných, stěn průsvitných, clon jemňoučkých a zdobných, květ krásy, která po tisíce roků se nezjevila pozemskému oku! Zde stanul Tvůrce jednou stopou velkou řka hmotě bezruké: „Buď stavitelkou!“ Jak vteřiny, když postupují v čase, tak pracovaly tady na okrase svou tvůrčí silou v tichosti a v temně jen pouhé krůpějejen slzy země.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

748. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. pochválíme... (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  3. TŘI (Hermor Lilia)
  4. PRIMULA MINIMA. (Antonín Klášterský)
  5. 64. Škoda věru, škoda tisícerá (Jan Kollár)
  6. Je věčná KRÁSA skrytá v uměních, (Adolf Racek)
  7. P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI (Vladimír Frída)
  8. Pausa. (Jaroslav Vrchlický)
  9. DO PAMÁTNÍKU MLADÉMU UMĚLCI. (Jaroslav Vrchlický)
  10. HYMNUS. (Jaroslav Vrchlický)