Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
ten spatří divy tam se zjevující –
Co teprve tam chápe, cítí, tuší,
kdo vstoupil dovnitř s rozjasněnou duší,
kdo za záclonu tmavé minulosti
šel hledat lebek, vykopávat kosti,
12
až světlem vědy rozesvítil v temně,
že kočující prabydlitel země
svou zbrojí kamennou v tom kraji kdysi
bil medvědy a hyeny a rysy,
že vůkol sebe za pradávné doby
měl rosomáky, nosorožce, soby,
že mamut před ním šířil tělo svoje. –
On zkoumal jejich zvyk i způsob boje,
on na sekyru kámen proděravil
a topořisko do něho si vpravil,
on na boj s dravci nůž i oštěp míval,
když o kořist a život zápasíval
a na potulkách po přírodě Boží,
spal v jeskyních a odíval se koží.
Nač učenci se po staletí ptali,
ty černé sluje odpověď svou daly
tím, co nám od pravěku dochovaly,
až přišel ten, jenž rozumem a rýčem
taj dávna otevřel jak dvéře klíčem.
Jest život uvnitř jeskyň, slují, jam?
I teď jest tam!
I teď tam v temnu hlubokém a věčném,
i teď tam v tichu, chladu nekonečném
hmyz temnostní se rodí, žije, hyne,
když jeho čas i jeho účel mine –
Proč samou tmu má k životní své pouti?
Toť hádanka, jíž nelze uhodnouti!