Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,

Jan Evangelista Nečas

Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící, Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
 ten spatří divy tam se zjevující – Co teprve tam chápe, cítí, tuší, kdo vstoupil dovnitř s rozjasněnou duší, kdo za záclonu tmavé minulosti šel hledat lebek, vykopávat kosti, 12 až světlem vědy rozesvítil v temně, že kočující prabydlitel země svou zbrojí kamennou v tom kraji kdysi bil medvědy a hyeny a rysy, že vůkol sebe za pradávné doby měl rosomáky, nosorožce, soby, že mamut před ním šířil tělo svoje. – On zkoumal jejich zvyk i způsob boje, on na sekyru kámen proděravil a topořisko do něho si vpravil, on na boj s dravci nůž i oštěp míval, když o kořist a život zápasíval a na potulkách po přírodě Boží, spal v jeskyních a odíval se koží. Nač učenci se po staletí ptali, ty černé sluje odpověď svou daly tím, co nám od pravěku dochovaly, až přišel ten, jenž rozumem a rýčem taj dávna otevřel jak dvéře klíčem. Jest život uvnitř jeskyň, slují, jam? I teď jest tam! I teď tam v temnu hlubokém a věčném, i teď tam v tichu, chladu nekonečném hmyz temnostní se rodí, žije, hyne, když jeho čas i jeho účel mine – Proč samou tmu má k životní své pouti? Toť hádanka, jíž nelze uhodnouti!
Básně v knize V srdci naší Moravy:
  1. Našemu Švýcarsku.
  2. Klepáčovem.
  3. Znám taje hlubin nepřístupných lidem
  4. Strmí skály jako sloupy,
  5. Ptej se hloubky, hoď jí kámen, přeruš poklid hrobový –
  6. Vržen kámen do propasti, zaduněla rána –
  7. U Sloupu.
  8. Nad vchodem do jeskyň.
  9. Jsem v labyrintu slují krápníkových.
  10. Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
  11. Zkamenělý vodopád! – Čemu zrak se diví,
  12. Macocha a její zkoumatelé
  13. Macocha a její oběti.
  14. Miserere...!
  15. Co jsem slyšel u Macochy.
  16. Na zákoutí hřbitova.
  17. Doslov.