Našemu Švýcarsku.

Jan Evangelista Nečas

Našemu Švýcarsku.
V srdci naší Moravy ležíšležíš, divný kraji; sám se srdci podobáš vniternými taji: Jako srdce v člověku stálým bije tepem, proskakují prameny tvojím skalným sklepem, tak i ve tvých komorách koluje a běží životná krev přírody – čistá voda svěží. Kdo – jda cestou podél skal – po stěnách se dívá, netuší, že za nimi podsvětí se skrývá dávnověkých útvarů mohutných a jemných pod klenbami skalními, v labyrintech temných. To ten kras náš moravský, do něhož vás vedu! Hornatina lesnatá, obvyklého vzhledu na pohled se neliší od přemnohých jiných. Strpení! – Jen vkročte tam do těch hvozdů stinných, vstupte do té tišiny s hlubokými žleby rozervaných skalisek vyvztyčených k nebi, 5 nad nimiž jsou nebesa uzounkým jen pruhem. Budete jak sevřeni čarodějským kruhem těsnin, úžin, souskalí, visutí a strží, balvanů, jež zázrakem ve vzduchu se drží – Hleďte v otvor příšerných vodních propadání, do nichž hrůza člověku přistoupiti brání. Co tam všude předivných jeskyní a slují! Jak se prací pravěků očím ukazují chrámy, síně, prostory s báječnými skvosty, rozsedliny, trhliny, pilíře a mosty! Co tam velkých vodáren, děr a dolin děsných pod povrchem veselým bujných pásů lesných. Vidím v duchu dosavad příšernosť i vděky skalisek, v nichž síla vod lomcovala věky, podmílala, hloubala, řítila i rvala, tvořila, až krajině tvářnosť její dala. 7
Básně v knize V srdci naší Moravy:
  1. Našemu Švýcarsku.
  2. Klepáčovem.
  3. Znám taje hlubin nepřístupných lidem
  4. Strmí skály jako sloupy,
  5. Ptej se hloubky, hoď jí kámen, přeruš poklid hrobový –
  6. Vržen kámen do propasti, zaduněla rána –
  7. U Sloupu.
  8. Nad vchodem do jeskyň.
  9. Jsem v labyrintu slují krápníkových.
  10. Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
  11. Zkamenělý vodopád! – Čemu zrak se diví,
  12. Macocha a její zkoumatelé
  13. Macocha a její oběti.
  14. Miserere...!
  15. Co jsem slyšel u Macochy.
  16. Na zákoutí hřbitova.
  17. Doslov.